Víděn 2016

Z Čupkyvodky
Přejít na: navigace, hledání

Den První

Dalši pokračování našeho vídeňského příběhu sme začali psát 15. července kdy sme vyrazili automobilem z nejenom mostu a hradu směrem Znojmo. Cestou sme doplnili zásoby v lavinu o noname gin kterej asi vlastní článek mít nebude, borovičkou od žufánka a naši první tequilou. Ještě sme si každej přibrali nějakou tradiční limčičku typu Arizona nebo Jumex takže ještě před Znojmem sme stavěli na pissung. Ve Znojmě proběhla skoro již tradiční bagetáž na OMV a pak už sme svištěli směr Wien, na Excalibur sme teď srali protože sme moc nestíhali domluvený čas příjezdu na AirBnB.

Po zaparkování v p+r na metru Spittelau nám Honzův telefon spočítal nejdelší možnou vzdálenost mezi body A a B a po půlhodině chůze nás sympatický --- ubytoval v obřím bytě s dvěma balkony kterej údajně připravoval na přichod svojí matky. Protože si domyslel jaká sme banda nezbedů tak nám v lednici nechal proviant ve formě 4 malejch piv a doufal že tím uzavře náš alko-účet pro víkend. S úsměvem a cinkajícími batohy sme ho vyprovodili z jeho bytu, vysrkli zrzavý štěstíčko a začli míchat první Gin&Tonic. Po chvíli chillování sme věděli že nás čeká šichta v klubu Loco na Nussdorfer Strasse a jejich happy hours. Bohužel konkretní drinky si už moc nepamatuju, určite proběhlo několik kol Long Islandu, pak se samozřejmě zábava zvrhla do řekněme potírání genderových nápojových stereotypů. Pak sme se šli občerstvit do lokální prodejny točíčího masa a smažených koulí zatímco honza bežel domů si vyzvednout bundičku.

Večer teprve začínal, takže sme jeli do naší oblíbené sámošky na U3 přestupu, kde sme nakoupili Sobieski a matéčka a šli (opět již tradičně) poustět žívák falca na schody s výhledem, tentokráte i s výhledem na blijícího anonymního vídeňáka. Toto silně atmosférické místo v nás vždy vyvolá spoustu nostalgie a vzpomínek na chvíle minulé, když sme tam taky chlastali a pouštěli falca. Pak sme šli obrážet centrum noční Vídně(tady si někde Ondra stěžoval na bolest nožiček), dokud sme nenarazili na gebrianovské výlisky plastu kde sme mohli "zažít město jinak" a užít si "fungování veřejného prostoru", v našem podání pouštěním Kontrafaktu z mobilu a chlastání matéček s vodkou.

Poté Honza zavelel k útoku na travelshack, tak sme zase jeli metrem a ťapali. Před klubem byla docela fronta, ta nás ovšem neodradila a po chvíli i místní bounceři usoudili že párek ratio vevnitř je třeba trochu zvýšit naší čtyřkou. Vevnitř to bylo docela kurva narvaný, vůbec nevím jak dlouho sme tam byli ale dali mse myslim jedno nebo dvě kolo panáků. Po nějáke době sme usoudili že už sme z dneška vymáčkli dost a jeli na byt na jagerstrasse. Při docela dlouhém pochodu vznikla bujárá hádka o to kdo komu dá bídu ve fifa street na ps3, takže po příchodu sme dali pár partiček videohry a šli chrupat


Den Druhý

Po zasloužený chrupce sme šli nakoupit do vedlejšího krámu nějaký špagety, rajčatovou vomáčku a nějaké zbytnosti. Obídek sme podložili vyprošťovacím GT. Po chvilkovém reasearchi se zjistilo že killis ma zavřeno (otevírací dobu nám Honza tradičně zatajuje), vyhledali sme tedy prodejnu sportovního náčiní, zabalili do batohu borovičku a šli sportovat do deště. V centru sme zakoupili šišatý nesmysl, trochu se nám ztratil Ondra a šli sme si házet na ostrovy podél Dunaje a chlastat. Honzovi se furt něco nezdálo, hlavně když lahev dokoulela k němu to se mu nezdálo obzvlášť tak sme se furt museli přesouvat za nějakým imaginárním obřím bobrem kterýho prej honza jednou zahlíd. Našli sme převážně falický streetart a keřový vnitroblok na chcaní.

Po návratu na byt sme začli bejt docela hysterický jak a jestli stíháme nabíhat do mýtického Praterdomu. Honza zastával teorii vyrazit rychle a nedbat naší úrovně opilosti, proti čemuž byla silná opozice. Rozhodli sme se tedy srát na nějaký early bird vstup a prostě se asap vožrat do prdele. Honza nám pustil Too many cooks aby nám to aspoň trošku osladil. My sme tedy načli lahev Tequily aby sme mu to trošku osolili a jali sme se kalit jak dobytci. Sice byly nějaké senzorické výhrady co se týče chuti (Chuťove mi to moc nechutnalo, sůl a citron domácí?) ale výkon nás na to naštěstí nechal zapomenout velmi rychle. Když sme byli opilý jak dobytci tak honza zavolal uber. Tam sme se tak hrozně hádali vo přesnosti celulární triangulace v městské zástavbě že řidič jistě musel přemýšlet o tom že nám dá 4 hvězdičky.

No a následoval bájemi opředený praterdome, u vchodu sme museli vypláznout částku v eurech, vběhli rychle dovnitř a hned sme se ofc ztratili. Po zpěvu Dont you worry child sme se rychle našli a jali se kalit, když sme pili heinekeny z lahve, přebíhali mezi stageema a celkově byli v hodně party ragi. Klub opravdu naplnil svoji skoro nenaplnitelnou pověst, takže dobrý. Já po pár hodinách kalit přestal protože druhej den nás čekala cesta domů, takže mi byla jako designated driverovi přinesena sklenice vodky. Po odchodu z klubu sme si zas povezli prdel uberem a šli s roztaženými party anály chrupat


Odjezd

Poslední den sme se snažili asi dvě hodiny probudit honzu a donutit ho k nějaký uklízecí aktivitě až sme to celý uklidili bez něj. Cestou zpátky sme se stavili v Excaliburu ale tam měli velký hovno. Poslední štempl na týhle party tak dal Ondra, když si asi 30 kilometrů před Prahou, po cestě kdy vydavál zvuky jako na posledním tažení, poblil košili.,