Stockholm

Cesta / Den První

Naše cesta na sever začala v sobotu 16.1.2016 budíkem v 4:00. Po nabrání všech členů výpravy sme vyjeli kolem 5:00 na Hradubické dálnici vstříc Vratislavi. Českou část cesty se nic zasádního nedělo, převážně protože všichni kromě mě pospávali. Po překročení hranic mě překvapila především mnohem větší kvalita polských okresních cest a vskutku mrazíkovská krajina. Na vcelku malém letišti sme se rychle odbavili a vydali se občíhavat co koupíme za lahve. Volba nakonec padla na nějakou lokální vodku u který sme si nebyli jisti lokálností a polskou národní vodku Zubrowka. Do letadla nás naháněči z nějakého důvodu poslali přednostně. Následovala dvouhodinová komprese nohou zpříjemněná pohledem na okýnko zasraný antifreezem. Naštěstí se to časem vyčistilo a mohli sme obdivovat švédské ostrůvky. Přijeli sme ještě na menší letiště než z kterýho sme odlítali což nás trošku zaskočilo. Honza nás nahnal do busu kterej měl wifi, sedli sme si sígrovsky na pětku, bohužel nás bylo jen čtyři a doprostřed si sednul polskej dědek co si čet noviny což trošku zkazilo kalení. Cesta trvala docela dlouho ale nakonec sme dojeli na Stockholm Central Station. Tam proběhla epizodka s focením karty na ojebání uberu ale nakonec uber ojebal nás a nějakej srbskej mafián nás odvez svou Toyotou docela srbským stylem řízení do dalšího chrámu sdílené ekonomiky, na airbnb k Antonovi.

V bytě Anton ještě spěšně utřel blitky od předcházející skupiny dobrodruhů a zanechal nás našemu osudu. Po spěšným prozkoumání našeho ubytování jsme vyrazili do nedaléké sámošky, kde po chvíli zevlení padla volba na špagety a minerálku Loka. Cestou zpátky jsme ještě naběhli do místního kebabu, kterej byl příhodně umístěnej hned v našem baráku. Mladí muži s iphony si na tvorbě pokrmů dali vopravdu záležet, což se projevilo celkem dlouhou čekací dobou.

Po návratu domů nás začala zajímat Apple TV, pouštěli jsme klasický rychty, LiR aftermovie, a do toho jsme se zabývali tvorbou špaget. Tuto zábavu doprovázela konzumace vodky zakoupené na Wroclavskym letišti. Později večer jsme nalili Zubrowku do placatky, voblíkli několik vrstev mikinek a bundiček a vyrazili na peší výpravu ke zvolenému O'learys baru nedaleko stadionu Globen. Na programu bylo sledování NFL zápasu Patriots proti Chiefs.

Cesta trvala dýl než jsme čekali, ale do podniku se nám podařilo dorazit s předstihem. Týpek u vchodu vypadal celkem zmateně když se Mirek dožadoval naší rezervace ale nakonec nás usadil do 4 sedaček před velkou vobrazovkou kde se dalo pěkně low key kalit z placatky. Před samotnym výletem jsme usilovně zkoumali nabídku nápojů a hledali idelání pití s největším bang for the buck potenciálem. Volba nakonec padla na 2 litrovej pitcher švédskýho piva Falcon Export za cenu asi 200 SEK. Pitelnost tohodle piva nás mile překvapila a donutilá nás ke změně původní taktiky "cucat jeden pitcher a dorazit se placatkou". Nakonec pitchery padly 3 a jejich konzumace byla doprovázena pitím Zubrowky, mícháním piva a Zubrowky a pití piva a Zubrowky najednou. Do toho jsme sledovali zápas (s Mirkovým vysvětlujícím komentářem) který se od začátku vyvijel příznivě pro Patriots. Idilicý večer byl bohužel narušen obsluhou, která usoudila že sledovaní amerického fotbalu po jedné hodině ráno by mohlo narušit švédskou socialistickou utopii a podnik zavřeli. Vydali jsme se tedy na dlouhou cestu zpátky při jsme vobčas lezli na hromady sněhu a natáčeli píčoviny. Zápas nakonec Patriots vyhárli a my úspěšně dorazili pod vedením Tomáše zpátky do bytu, sežrali pár špaget a ulehli do postýlek.

Den Druhý

Ráno jsem já a ondra vstali mega brzy a protože zbytek výpravy ještě chrápal, museli jsme si krátit čas sledováním family guy na netflixu. Já jsem ještě doběh do již známé sámošky pro džusíky vejce a tousťák. Mirek s Tomášem se vyhrabali kolem poledne a po chvíli zevlování a vejcovym obědě jsme vyrazili za kulturou. Po menší procházce jsme dorazili k trafice, kde jsme zakoupili tramvajenky a po menším zápase s turnikety metra jsme se přepravili na k muzeu plachetnice Vasa. Zde jsme obdivovali schopnost Švédských mistrů postavit loď, která se potopí dříve než poprvé opustí přístav. Po opuštění muzea byla tma a zkurvená kosa a my se vypravili menší lodí na ostrov starýho města, kde jsme povečeřeli kebab a následně se vydali k city terminalu, tam jsme nastoupili na bus, který nas dopravil domů. Následně proběli nějaký hroty, že bysme naběhli někam do klubíku, ale nakonec jsme dali přednost teplu Antonova bejváku. Noc pokračovala konzumací zubrowky, dalších chlastů, jejichž názvy jsou ztraceny v dávné minulosti protože jsme líný zmrdi, co neupdatujou wiki a sledováním youtubu. Tento večer taky bylo poprvé promítáno širší čupčí veřejnosti dnes již legendární video 'Too Many Cooks'. Večer jsme završili kresbou penisu do sněhu na blízkém dětském hrišti a úvahami, jesli stojí za to zčořit sáňky, který stály u sousedova bytu.

Den Třetí

Ráno jsme se rychle zpakovali a zamíříli na nechavlně známé hlavní nádraží. Bohužel jsme nepotkali žádný imigrantský kebab gang, který by nám dal bídu, a tak jsme po chvíli čekání nasedli na autobus směr Nykoping. Po ubytování v místním letištním hostelu jsme se dali do detailní rozborky erárních paland, které jsme dokázali transformovat na několik velice účelných mechanických soustav. Poté jsme se vypravili do švédské divočiny kde jsme zanechali čuráka ve sněhu přes celou louku. Zbytek večera jsme krátili podáváním alkoholu z vrchní postele palandy, hraním hry 'vypij dva pánky vodky a dva panáky vody v random pořadí' a kulečníkem.

Den Čtvrtý

Časně ráno jsme došli na snidani, kde nás zaujalo především objednávání džusíku přes iPad. Vetšina čupek pak pokračovalo letadlem zpět do Vratislavi (bohužel čurák z předešlé noci nebyl z letadla vidět). Já se ještě prospal na pokoji, potom zamaskoval ztrátu přístupových karet a vypravil se busem domů.