Sponti trip do Pardubic
To sme se takhle rozhodli při jedné pohodové pitce na Letný, že vzhledem k dalšímu odložení výjezdu do Amstru musíme vyrazit popít někam mimo Prahu. Byli bychom už skoro vyrazili i v noci, nebýt Mirka kterej musel dva dny na to odvýzt svou tetičku někam do špitálu (--->proto se nejelo do Hulilandu žejo).Volba padla na pártymolo z LiRu 2012 kus od Pardubic. Domlouvá se sraz v poledne 18.7., Mirek ovšem nedrží basu takže vyjíždíme v počtu tří alkoholiků. Cesta vlakem ubíhá rychle a klidně za doprovodu pár piv ze sámošky z hlaváku, jediné vzrušení přináší větší množství oldskůl vojenské techniky kus před konečnou stanicí. V pardubkách nabíhame na razii do místního obchodu a kupujeme osvědčenou munici ráže 42 a Hanácký rum spolu se zápitkem a ňákym junk food. Přesouváme se pak směr autobusák, kde čekáme na bus směr Stéblová. Pijeme k tomu toho novýho Fénixe, teplej je teda dost nakokot, ale dá se. Po chvíli připejkání na nádru přijíždí konečně náš bus a vyrážíme po okreskách směr pártymolo. Neznalí místních zvyků nestíhame vystoupit ve Stéblový takže jedem až o zastávku dál k nějaký fabrice. Po cestě jsme už viděli ty rybníky kam míříme takže pěšky víme cca kam dál. Jdeme ouzkou cestičkou podél rybníka, v rákosí na břehu jsou vždy lidi který se tam čvachtaj. Ze začátku pohoda, ale už tak po pěti minutách se místní vodní rekreace vykazuje zaměření na nudismus, takže to vypadá skoro jak na Šeberáku. Prostě všude nonšalantně vyvalené kozy a penisy. Jdeme neskutečně dlouho, Honzova gps je přesná jen občas a při jakémkoliv zastavení se na nás slétají perutě krvežíznivých komárů. Chvíli bloudíme a o zem se nám rozbíjí lahev zápitku, takže jeho přeprava dále se stává dosti obtížnou (a ulepenou). Po tomto utrpení a dalších tunách genitálií a komárů a vedra se dostáváme k pártymolu (teda ještě přechod přes poslední pláž naháčů, uff). U pártymola je plno tak se přesouváme do zátočiny pár metrů od a rozbalujeme svoje svršky v písečku a pochvalujeme si. Času není nazbyt, cesta sem nám trvala skoro 5(!) hodin, tak se směle pouštíme do pití rumíku. Nezklamal nás a je stále smooth, navíc rum k tý vodě prostě patří, žejo. Komáři nás ale vyhánějí do vody, nak kterou se kdovíproč nepouštějí, takže další konzumace probíhá po kolena v rybníku. Za doprovodu plavoucích chips otevíráme ve vodě chlazenou lahvinku 42ky a jdeme tvrdě do ní, páč rum na nás příliš následků nezanechal. Obsah tam padá jak němci do krytu a my se vzhledem k pokročilému večeru a vyprázdnění na pláži u pártymola přesouváme tam. Následuje vyhodnocení situace a vybrání té nejrozumnější volby, že dem plavat a pít u toho. 42ka už plave takže není problém ji cchvíli nechat bez dozoru a jít si dát pár tempíček nebo se jít vychcat kus dál do vody (jako šel např Honza a my sme za ním jak kokoti plavali že). Čas ale kvapí a bus ze Starejch Ždánic má prej vodjíždět kolem devátý, takže balíme svršky a vyrážíme kolem areálu loňského LiRu směr bus. Po cestě probíhá hysterické naběhnutí do pole s nějakou pšenicí a pití posledního piva při západu slunce a válení se. Po příchodu do vesnice se od domorodců zde dovídáme, že bus teda už fakt nejezdí a že musíme jít zkusit třeba vlak. Celou cestu od vody jsme už ve značně poctivém stavu takže cesta ubíhá svižně, páč máme krok.Na staničce zjišťujeme že už dnes fakt nic nejede tak aspoň v čekárně hystericky žereme housky se sejrem a vydáváme se už za tmy někam směr Pardubice. Po chvíli plahočení po silnici vidíme nějakej motorest, tak k němu zamíříme, moc nám nevadí že cestu jsme si načrtli vzdušnou čarou přímo přes pole mega vysoký pšenice nebo čeho. Trvá to nejvíc dlouho a je to největší peklo a napiču a nakokot a prostě nahovno a sere nás to. Dosíráme se nakonec k motorestu, vevnitř sedí pár týpků ale barman už nám ukazuje že jako ne, že už je zavříno, tak jdem teda dál pěšo. Dostáváme se do Srchu, Honza chce krást vodu z hadice ze zahrad, páč máme neskutečnou žízeň a už nic k pití. Nakonec po dalších kilometrech utrpení v týdle posraně dlouhý vesnici se dostáváme na zastávku busu kde zjišťujeme že jede až nějak nejvíc pozdě. Ondra si ale zásahem vyšší moci zapamatoval z Pardubic číslo na tágo, takže vytáčíme (to jak ofakt nechápu že si to zapamatoval, fakt haluz). A za chvíli se už vezem v káře směr vlakáč. Dorážíme tam těsně po půlnoci, první vlak směr Praha jede až v půl třetí. Kolem už není otevřenej žádnej krám, takže vykupujem flašky z automatu na nádru a po tomto osvěžení uleháme na lavičkách. Vzbudili sme se naštěstí včas (nevim jak ostatní ale já sem si dal solidního šlofíka) a nasedli do vlaku do Prahy. Z tý cesty si moc nepamatuju, ani jak sem se pak dostal dom, ale vim že už bylo mega světlo a asi 5 ráno (takže Mirek by fakt střízlivej a odpočatej tetičku odvézt nemoh). Jako byla párty no.
