Let It Roll 2014

Z Čupkyvodky
Přejít na: navigace, hledání

Jedna z hlavních čuňáren roku a vyvrcholení celé kalící sezóny. Letos jsme byli jen částečně kreténi a podařilo se nám zmocnit se druhých nejlevnějších lístků už první týden v březnu. Celé akci bude předcházet mnoho měsíců důkladného plánování každého detailu výjezdu. Od základních logistkých úkonů jako nezapomenout na Židle, přes přípravu paramilitantní diverzní operace propašování lahví kolem sekuriťáků, až konečně po samotné sestavení nápojového lístku. Tento zvlášť komplexní problém hodný skutečných odborníků bude vyžadovat mnoho hodin náročné optimalizace. Zvlášť vyladěný seznam lahvinek by nám zřejmě vynesl Nobelovu cenu za chemii, ekonomii nebo míru.

Noc pred LiRem: komunikace se omezuje na citoslovce a gify, hype ve vzduchu by se dal krajet. Dobyli můstek a druhý sál. Zatarasili jsme brány, dlouho je však neudržíme. Zem se třese. Bubny... Bubny v hlubinách..

Den nultý

Den před ofic začátkem LIRu sme se sešli klasicky u červů. Čekání na odjezd sme si zkracovali modní přehlídkou, focením QR kódů a porovnáváním farmak. Ceste uběhla rychle ovšem, vchod byl jinde než loni ale to nás nevyvedlo z míry. Bohužel nás při poklidné cestě do kempu zastavilo proradné sémě Adolfa Hitlera a Kim Čong Una v jedné podobě a začal do nás hustit že jestli máme sklo tak ho mužeme stejně vyhodit protože análem se nám podívaj i do uší. Tomáš si odběh koupit kemp a tento Jidáš do nás stále hustit svoji propagandu a my sme přemýšleli jak z toho ven. Nakonec sme kapitulovali a  vrátili se k benzínce pro petky na přelití. Tam se zas začali ozývat bojové hlasy a rozhodli sme se že oželíme pouze levné nebo časté lahve a Ish, Zubrowku, a Tatratea v žádném případě nedáme na pospas místním Hitlerjugend. Šli sme tedy hrdě s petky kde byli normalní vodky na odlákání pozornosti. Jak se dalo čekat, u vchodu nekontrolovali vůbec takže nám zbyly jen oči a znásilněné otvory pro pláč.

Začli sme tedy dělat stan (čti my s Tomášem postávat a hodnotit události proběhlé a Ondra s Honzou provlíkat tyče). Ale pak sme i my přidali ruku k dílu a stan byl postaven. Rozhodli sme se že načneme Zubrowku aby nám neutekla jako loni a v půlce se pudem nažrat do pizzerie a koupit ňáký zápitky v bille. Zubrowka byla smooth jak debil, my začli bejt lehce vožralý tak sme šli. Nejdřív smě naběhli do billy, koupili vody a ňáky munchies (a každej naky ovocný pivo nebo cideřík lol) a šli sme do pizzerie. Tam se neopakovala loňská faux-pas, jen tam bylo vedro jak svině. Po pizze Tomáš usoudil že nemá dost a šli sme k hladovému oknu U Samičky. Tam sme uspokojili i svá poslední přání a vrátili se do kempu vožrat se jak se sluší a patří na první den.

Bohužel kolem 22. hodiny začal Honza vykazovat známky nechlastání a party vlak začal přibržďovat před stanicí Hajany. Zbýval ještě Vigor který museli padnout, začli sme tedy panikařit a taktizovat. Nakonec sme šli chvíli na místni stanovou rychtu, vrátili se, vykalili ledový kafata (mimochodem výborný), chvíli kalili Vigora a nakonec sme ho vzali na rychtu v lahvi. Mimochodem až do týhle doby sme nevykazovali žádný známky ožralosti. Ovšem po slušném kalení Vigora a rychtění sme ožralý bejt začli. Dokonce v tu chvíli padl hříšný nápad přelejt kousek Tatratea do lahve od kafe a ten půllitr v krvi ještě trochu podlejt. Bohužel první lok Tomášovi nesednul a když v tuto ožralou chvíli něco nesedne je to většinou konečná, rozhodli sme se tedy kolem slušné páté ranní hodiny jít na kutě.

Den první

V první oficiální den LiRu sme vstali poměrně brzy, nicméně záhy se dostavila taktická chrupka před večerníma prasárnama. Po chrupce sme se rozhodli posilnit banány (no homo), lotuskovym máslem a toustama. Já sem si máslem pomazal banán (no homo), což bylo moc především pro mirkovu latentní homosexualitu,

Po ne uplně hetero svačince jsme se rozhodli konzumovat Ish, kterej se ukázal jako kurevsky smooth pití. Bohužel na místě nebylo možný zakoupit žádny fancy tonicy na jediny čupky approved koktejl, takže jako zápitek posloužila magnezie a zelenej rajec. Po ginu nikdo nevykazoval znamky vožralosti, ale přesto jsme se rozhodli vydat se do areálu. Předtim sme eště dali vitamín C a hořčík jako přípravu na kouli. Hon
ondra na vylete
za ze strachu z nekonzistentího boba hořčík vynechal.

V areálu jsme se vydali na port stage, kde sme chvíli nenápadně postávali a pak každej dropnuli první zhruba třetinu koule. To bylo tuším kolem devátý. Začli sme napjatě čekat co se bude dít. Já osobně sem čekal, že do půlhodiny dorazej draci, takže po dvou hodinách bez jakýhokoliv efektu sem začínal bejt nervózní.

Během těhle dvou hodin sme zevlovali po areálu, Mirek a Tomáš se rozhodli dát další čtvrtku a Honza nechtěně odložil nástup burgrem. Taky sme se neustále navzájem dotazovali jesli sme v píči.

Kolem jedenáctý, když už sme se všichní hystericky pozorovali, Mirek řikal, že už to začíná trochu cejtit. Na mě to přišlo asi ve dvanáct, když už si Mirek s Tomášem pohodlně fičeli. Začátek byl hodně pozvolnej, ale už se dalo říct, že něco začíná působit. Pak přišel takovej brnivej pocit, člověk cejtil jak mu zatuhávaj svaly a mimoděk zatínal ruce a zuby. Do toho sem se furt snažil vypozorovat ňákou legraci ve svym okolí. Taky mi přišlo, že vobsáhnu celej festival a že zatínat a roztahovat prsty na ruce je nejlepší věc na světě.

V timhle stavu sme si ťapali po areálu a nakonec sme se rozhodli vrátit ke stanu a chvilku posedět. U stanu sme prodiskutovali účinky drogy a možná i další věci, který si nepamatuju. Akorát vim, že mi Tomáš něco řikal, a Honza myslel, že mluví na ňákýho neviditelnýho draka.

Protože sme si všichni eště celkem slušně fičeli, rozhodli sme se pro návrat do areálu. Tam sme eště ňákou chvilku zmateně pobíhali, a když nás začly bolet nohy a buzz polevoval, vydali sme se zpátky do stanu na chrupku. Tady sme zjistili, že nám chybí jedna židle, která se ale druhej den zas voběvila.

Den druhý

V sobotu jsme se vzbuduli díky páteční koulovačce fresh as fuck. Hned po probuzení jsme se vydali do města, kde jsme se rozloučili s mirkem a vydali se směrem k Bistru u samičky, kde jsme si poručili nějaký mlěčný shaky a podobný píčoviny. Jelikož byl docela hicánek, tak jsme chvíli felili na schodech před kostelem a potom na obligátním místečku pod stromem před základní školou. Bohužel s v naší blízkosti po chvílí usadila skupinka zmrdů v čele s  "honkem", kterýmu na hlavě trůnila fedora. To byl jasný signál k evaukaci, a tak jsme se vydali ke stanu, kde jsme se několik hodin bavili posouváním židlí podle aktuální pozice stínu, který vyhral náš stan. Taky jsme poskytly vodu těm vysmažencům, z toho ministanu vedle,který se tam váleli na slunci (něco nám pak na voplátku za to dali ale už sem zapoměl co). Kolem čtvrté hodiny jsme konečně začali trestat marku, jak se blížila osmá hodina a tím i vystoupení Ayah Marar naše kalení nabíralo na rychlosti, nicméně jsme stejně prvních pár minut setu prošvihli (songy follow you a mindcontroller). Potom jsme trávili čas na hlavní stage a chvílema odbíhali kalit standard. CHvíli jsme si taky dali židle na menší plácek kousek od stanu a čuměli na světla ze stage na noční obloze. Kolem půl třetí ráno ondra prohásil, že už na to sere a šel to zaříznout. My s tomášem jsme šli na Camo & Krooked, což byl asi nejlepší set LiRu a takovej anal rape, že mě to šimralo až na žaludku. Potom jsme zkouklo ještě celej set Metrika, kterej zahral hodně pochcanou verzi Afterglow a pak chvíli dojížděli ve Finalndia stage a někdy po pátý šli chrupkat.

V neděli ráno akorát tomáš vyrazil na vlak a my v pochcanim vedru zbaili stan a vyrazili domů