21.3.2014

Z Čupkyvodky
Přejít na: navigace, hledání

Letošní ples Gymštoly připadl na druhý jarní den. Tedy pátek 21. března. Tenhle den nás překvapil nebývale vysokými teplotami, takže tentokrát všechny kabátky, bundičky a další zimní gear zůstal ve skříních. Jak se odpoledne pomalu měnilo v podvečer začaly se objevovat první problémy. Nejdřív Mirek nahlásil, že Terka na nás sere jak na placatej kámen a následně se Tomáš odmítl dostavit v původně domluvenejch 5 hodin. Sraz byl teda nakonec v 6 na hráče. Zašli jsme se do Teska a, protože nejsme žádny měkoty, koupili 4 litry kojenecký vody. Poté jsme se vydali směrem k Lavičce. v tuhle chvíli jsme si ještě naivně mysleli, že se k nám Tomáš záhy připojí. Na překážku náš párty rychlík narazil ve chvíli, když jsme uviděli, že Lavičku okupuje tančící pár. Slzy byly na krajíčku. Šli jsme tedy feiit 'na bezďáky', kde jsme se ujali prznit Jágra. Po chvíli dorazila Kiki, nicméně Tomáš stále nebyl v dohledu. Asi za půl hodiny poslal sms, že dorazí po sedmý. To mělo za následek několik nelichotivých přízvisek vyslovených na jeho účet. Nicméně v zájmu encyklopedické nestrannosti je nutno zmínit, že když teda Tomáš konečně dorazil, zhostil se své role statečně a jágrové padaly jak němci do krytu. Pak jsme se vrhli na Belvedere IX, jehož zvláštní (hehe) chuť je dostatečně rozebrána ve vlastním článku. Aby jsme ušetřili čas, zbytek belvederu jsme dopili u Tomáše doma za doprovodu nějaký rychty z LiRu. Nyní jsme konečně vyšli vstříc Lucerně. Hned u vchodu jsme potkali zorku s davidem, kterej byl akorát na odchodu. Vevnitř moc nevim co už se dělo, akorát že shlédnutí půlnočních překvapení znovu otevřelo stále nezahojené rány. Cestou na after jsme se ještě stavili na pizzu a u vietnamce a pak vykročili na Lávku. Tam sme zjistili, že dovnitř je fronta jak na banány. Po asi dvaceti minutách čekaní si Ondra řek fuck this shit a vyvolal vlnu dezerce, a tak jsme se dostali dovnitř jen já a Tomáš. Na báru sme si poručili Ruskej Standard a po vypití se šli podívat kam se poděl zbytek. Našli jsme je jak fellej se zorkou na nábreží. Po pár minutách small talku z Mirka vypadlo, že maj zavolaný tágo, čimž nás lehce nasral. Když pak skutečně přijelo, zorka se radši taky někam ztratila a zůstali jsme pouze ve třech. Dopili sme teda placatky, koukli se ještě na Lávku, kde už nebyla ani noha a vyrazili domů.