Das 9-Euro-Ticket-Fahrt

Den první, 19.8.2022

Primitivní vizualizace

Nýmandi

Odjezd (or we thought) na hrot většího rozsahu probíhal v 16:35 z Hlaváku. Hodinu a půl před odjezdem mne eště kluci vyhysterčili že už dou a musel sem jit volat vo co jako de. Honzovi prej nevoněla nějaká whisky a usoudil že sedmička Laphroaiga by ho uctila víc (a dokonce z něj udělala landlorda ale o tom až později). Sraz na hlaváku, nákup piváku na poklidnou cestu s místenkama až do Chebu proběhl v poklidu. Na Smíchově sme žertovali a spekulovali zda stihneme spoj do Marktdrewitzu na který máme pětiminutovou rezervu a špekulovali zda prokletí trati 171 stihneme najet když pofrčíme před Plzní.

Po tom se začly valit z lampiónu zpoždění a vypadalo to že dnes budeme přenocovat v psovi. 5, 15, 35, 60, 120 minut postupně jako dýky do duše našeho hrotu. Nutno podotknout že sme tto vše brali v danou chvíli s humorem, podpořeným o piváky který nám začaly rychle docházet. Sledovali sme všechny šotoušské kanály a verdikt byl že asi naše lokomotiva zkurvila troleje v tunelu mezi hlavákem a smíchovem a eště se jí povedlo se zkurvit sama. Po příjezdu servisního vozu na vedlejší kolej a příchodu několika oranžových pánů (pár jich dokonce bylo vyzbrojeny kufříky, patrně s nuklearními kódy kdyby bylo potřeba zamést stopy a glassnout nás i s lokomotivou) se Honza hrdinsky vydal do nějaký pekárny pro plzně kde na něj koukali skrz prsty a dali mu radši jen teplý.

Po dalších X minutách bylo oznámeno že to teda nejede a máme si jít stoupnout na jiný nástupiště a tam si počkat na pendolino co mělo vyrážet 2 hodiny po nás ale zdědilo po našem zkurvení kolejí dalšich asi 25 minut zpoždění. V narvaným vlaku sme začli spekulovat o budoucnosti protože nebylo vůbec jisté zda nás ubytují v našem -pro dnešek- cílovém městě Bayreuthu. Když jim Honza volal už po desátý a ze sluchátka se ozýval pouze obsazený tón, začali sme se smiřovat s tím že dnes hranice republiky nepřekročíme a přenocujem v Plzni a spojíme to s návštěvou pivovaru. Na 36. pokus ale řekli že teda ok ať přijedem že to je gucci. Plán tedy byl chytit v Chebu tágo a přesunou se do Marktdrewitzu a chytit poslední vlak. V tuto chvíli sme naň měli rezervu asi 40 minut a v klidu sme se tedy přesunuli do jídelního kupé na točené plzýnky a nějaké občerstvení. Do Chebu sme dojeli asi v 22:30 a tam si nás vzal do parády taxikářsky pimp který nás usadil do combi merglu.

Přespání v Bayreuthu

Herberk v Bayreuthu

Po důkladném probingu od Bundespolizei se nám podařilo zhruba o půlnoci ubytovat v Jugenherberku Bayreuth. Tady bylo překvapivě živo, ve společný místnosti sedělo celkem dost lidí, co vypadali jako mladý ODSáci a lemtali nějaký německý piva. Nám se podařilo překonat menší krizi morálky, a po uvítacím panáku Jamesona na pokoji sme vyrazili trestat zbytek lahve mezi mladou (zatím ne zdviženou) pravici.

Tady sme nasadili poměrně šokující tempo a Jameson, podporován německým Spratkem a čipsama z automatu, zahučel asi za hodinku. Potom už sme akorát chvíli poseděli a šli chrupkat.

Den druhý, 20.8.2022

Bayreuth

Ráno sem se probudil překvapivě bez kocovinky, a když sme se všichni nějak pozvedali, vydali jsme se okoštovat snídani. Já jsem si dopořál jogurtík s musli, protože normálně nesnídám, ale Mirek do sebe pořád tlačil vejce (no homo). Ještě před odchodem Honza dostával nějakej probing na recepci (pravděpodobně chřestýšskej). Bohužel se nám nepodařilo zjistit jak moc chřestýšskej byl samotnej herberk.

V Bayreuthu sme prošli parčík se zeleným potůčkem a hromadou kachen, mírně historické centrum a nakonec skončili v obchodě Muller, kterej Mirek popisoval jako "DMko, ale širší na vobě strany". Po tom, co sme prošli nabídku Lega sme nakoupili nějaký ty limonádičky a vyrazili směr nádraží a vlak do Bambergu.

Bamberg

Němectví v Bambergu

V Bambergu sme měli za cíl hospodu s uzeným pivem, který by mělo sloužit jako ideální podklad k Laphroaigu, kterej byl plánovanej na vodpoledne/večer. Hned z vlaku nás doprovázelo hejno vožralejch němčourů, který začali chcát hned na ulici před nádražím. Společně s touhle skupinkou sme dorazili před hospodu, kde sme vobjednali čtyři škopky na stojáka před vchodem. Všude bylo zkurvenejch turistů, ale pivo bylo překvapivě fresh. Pro nás, příležitostné fanoušky rašeliny (hlavně když se Řezňa utrhne v psovi) nebyla "nakouřenost" moc patrná.

Když sme popíjeli pívo, tak se jeden ze skupinky němčourů poměrně nenápadně (já sem to blití neviděl, jen koláč) poblil přímo na ulici, což byl ve dvě vodpoledne docela výkon. Naštěstí byl poblíž kanál, do kterýho to mohla obsluha z hospody celkem elegantně spláchnout konví. Po tomhle incidentu sme dostali hlad a vyrazili na náměstí, kde byly nějaký stánky s kebabáží/falafeláži. Po tom už sme vyrazili směr nádraží. Po cestě eště Honza s Tomášem koupili nějaký lahváče, který sme pili na nástupišti a pozdějc i ve vlaku. Na mě bylo to pivo docela heavy.