8.4.2022

Z Čupkyvodky
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

Den 1 Na tento prodloužený víkend jsme se vyrazili v pátek 8. dubna hezky vlakem u půl páté po poledni. Záminkou pro vykopání se byla Honzova pracovní návštěva Berlína, kde měl zůstat až do čtvrtka. Na hlaváku bylo mega lidí a v kupé jsme taky nebyli sami. Proto jsme jen vykalili braníky a každěj třetinku plzně z jídeláku, na otevření litrové vodky Smirnoff jsme se před širším publikem necítili. V průběhu jízdy jsme řešili vhodné načasování chlastání, a nakonec jsme se nekonvenčně rozhodli překvapit nepřítele a dali si taktickou chrupku. Do Berlína jsme dorazili s docela zpožděním a nejvíc jsme se zamotali na tamním Hauptbahnhof. Zde jsme nejdříve hledali automaty na lístky, který teda byly solidně kokotský a tak jsme u nich strávili třeba 10 minut než jsme si lupeny na 24h pořídili. Nebylo však všem útrapám konec, poté jsme ještě hledali eska a účka a mezitim si dali currywurst. Jeli jsme do nějaké prdele na severu u Oslostrasse, jmenovalo se to Kolo77. Po cestě tam jsme málem zabloudili na nějaký muslimský večírek a objevili místní Lidl, nakonec jsme ale přes průmyslovou zónu a zahrádkářskou kolonii dorazili úspěšně do cíle. Ale to bychom nebyli my, když bychom se neztratili opět v domě. Kolem jedenácté už jsme měli nalito a začali s pomocí místních limonád jako Mezomix a Club maté zdolávat flašku vodky. Párty se nesla v příjemném duchu a překvapivě vysokém tempu. Vodka byla hodně lahodná a padala tam jak němci do krytu. Zápitky ale rychle došly, vodka ještě ne, tak jsme se rozjaření rozhodli vypravit do večerky, co nebyla tak úplně blízko. Měli jsme docela krok a ve večerce jsme koupili ještě melounové matéčko a nějaké brambůrky, které jsme tam u U-bahnu sežrali a všechno dopili. Já jsem pak při chcaní objevil opuštěný nákupní vozík (tbh jich tam bylo po ulicích vlastně docela hodně), který jsme upravili v čupkobus, kde se postupně všichni povozili na cestě zpátky. Toto lumpačení bylo zakončeno naložením vozíku na korbu odtahovky nedaleko od hostelu. Do hajan jsme šli dlouho po půlnoci s pocitem dobře odvedené práce.

Den 2

Někdy nad ránem mě a Tomáše vzbudilo bušení na dveře, které jsme ignorovali a spokojeně chrupkali dál. Později se ukázalo, že to byla bába z recepce co nás chtěla nahnat na checkin. Kolem 11 hodiny už jsme byli všichni vzhurů, náš stav jsme zhodnotili jako "celkem fresh ale se zbytkáčem" a někdy po poledni už jsme štrádovali na průzkum metropole. První cíl byla blízká zastávka S-Bahn. V obchodu vedle jsme na osvěžení zakoupili selekci limč, a na nástupišti se podivovali ukázce pověstné německé preciznosti: drážních hodinám které se vždy v celou minutu zasekly na 3 vteřiny.

Po krátké jízdě jsme přestoupili na pěškobus a pokračovali směrem k Yoyo Foodworld, Tomášem vytipovaném podniku, kde jsme se občerstvili před dalším programem. Cestou k zařízení jsme minuli barák s s nenápadnou AFA výzdobou. Touhle dobou mě dohnaly hříchy předchozího večera, přišla na mě trochu krize a bylo mi tzv. hodně, ale voběd mě docela zpravil. Vedle Yoyo jsme ještě vokoukli farmářský trhy a potom zamířili k technickýmu muzeu, cestou jsme ještě testovali další limonádičky.

V muzeu byly docela jen lodě a letadla, ale zaujaly nás natolik, že jsme tam vydrželi až do zavíračky. Zajímavá byla např. loď co vypadala jako ze starověku, ale byla z Berlína ze začátku 20. století. Z muzea jsme došli k legendárnímu Gemüse Kebap s ještě legendárnější frontou do které jsme si stoupli vybavení limčama a pivama Sternburg, místním ekvivalentem Braníku.

tbc