8.4.2022

Den 1 Na tento prodloužený víkend jsme se vyrazili v pátek 8. dubna hezky vlakem u půl páté po poledni. Záminkou pro vykopání se byla Honzova pracovní návštěva Berlína, kde měl zůstat až do čtvrtka. Na hlaváku bylo mega lidí a v kupé jsme taky nebyli sami. Proto jsme jen vykalili braníky a každěj třetinku plzně z jídeláku, na otevření litrové vodky Smirnoff jsme se před širším publikem necítili. V průběhu jízdy jsme řešili vhodné načasování chlastání, a nakonec jsme se nekonvenčně rozhodli překvapit nepřítele a dali si taktickou chrupku. Do Berlína jsme dorazili s docela zpožděním a nejvíc jsme se zamotali na tamním Hauptbahnhof. Zde jsme nejdříve hledali automaty na lístky, který teda byly solidně kokotský a tak jsme u nich strávili třeba 10 minut než jsme si lupeny na 24h pořídili. Nebylo však všem útrapám konec, poté jsme ještě hledali eska a účka a mezitim si dali currywurst. Jeli jsme do nějaké prdele na severu u Oslostrasse, jmenovalo se to Kolo77. Po cestě tam jsme málem zabloudili na nějaký muslimský večírek a objevili místní Lidl, nakonec jsme ale přes průmyslovou zónu a zahrádkářskou kolonii dorazili úspěšně do cíle. Ale to bychom nebyli my, když bychom se neztratili opět v domě. Kolem jedenácté už jsme měli nalito a začali s pomocí místních limonád jako Mezomix a Club maté zdolávat flašku vodky. Párty se nesla v příjemném duchu a překvapivě vysokém tempu. Vodka byla hodně lahodná a padala tam jak němci do krytu. Zápitky ale rychle došly, vodka ještě ne, tak jsme se rozjaření rozhodli vypravit do večerky, co nebyla tak úplně blízko. Měli jsme docela krok a ve večerce jsme koupili ještě melounové matéčko a nějaké brambůrky, které jsme tam u U-bahnu sežrali a všechno dopili. Já jsem pak při chcaní objevil opuštěný nákupní vozík (tbh jich tam bylo po ulicích vlastně docela hodně), který jsme upravili v čupkobus, kde se postupně všichni povozili na cestě zpátky. Toto lumpačení bylo zakončeno naložením vozíku na korbu odtahovky nedaleko od hostelu. Do hajan jsme šli dlouho po půlnoci s pocitem dobře odvedené práce.

Den 2

Někdy nad ránem mě a Tomáše vzbudilo bušení na dveře, které jsme ignorovali a spokojeně chrupkali dál. Později se ukázalo, že to byla bába z recepce co nás chtěla nahnat na checkin. Kolem 11 hodiny už jsme byli všichni vzhurů, náš stav jsme zhodnotili jako "celkem fresh ale se zbytkáčem" a někdy po poledni už jsme štrádovali na průzkum metropole. První cíl byla blízká zastávka S-Bahn. V obchodu vedle jsme na osvěžení zakoupili selekci limč, a na nástupišti se podivovali ukázce pověstné německé preciznosti: drážních hodinám které se vždy v celou minutu zasekly na 3 vteřiny.

Po krátké jízdě jsme přestoupili na pěškobus a pokračovali směrem k Yoyo Foodworld, Tomášem vytipovaném podniku, kde jsme se občerstvili před dalším programem. Cestou k zařízení jsme minuli barák u kterého si pozorný čtenář všimne nenápadné AFA výzdoby. Touhle dobou mě dohnaly hříchy předchozího večera, přišla na mě trochu krize a bylo mi tzv. hodně, ale voběd mě docela zpravil. Vedle Yoyo jsme ještě vokoukli farmářský trhy a potom zamířili k technickýmu muzeu, cestou jsme ještě testovali další limonádičky.

V muzeu byly docela jen lodě a letadla, ale zaujaly nás natolik, že jsme tam vydrželi až do zavíračky. Zajímavá byla např. loď co vypadala jako ze starověku, ale byla z Berlína ze začátku 20. století. Z muzea jsme došli k legendárnímu Gemüse Kebap s ještě legendárnější frontou do které jsme si stoupli vybavení limčama a pivama Sternburg, místním ekvivalentem Braníku. Na kebab jsme čekali asi hodinu. Před náma ve frontě byla skupina mladíků kteří udělali nákup, co by zasytil menší uprchlický tábor.

Po kebabu jsme se vrátili do bytu. V Nedalekém lídlu jsme ještě vybrali jágra jako program na večer. Byl smooth jako obvykle. Chvíli jsme ještě zvažovali, že vyrazíme do víru nočního života, ale nakonec jsme celkem spořádaně zahučeli do peřinek někdy kolem půlnoci.

Den 3

Neděle opět začala cestou na S-Bahn a nákupem sladkého nápoje. Tentokrát v obchodu probíhala nějaká šťára (fuck the popo), ale limčy nám prodali. V centru jsme vokoukli Braniborskou Bránua budovu Bundestagu. Narazili jsme taky konečně na legendární trubky na bahno. Bylo docela mega hnusně a chcalo, takže na voběd jsme zapadli do nejvíc random italský restaurace. Potom jsme ještě našli Checkpoint Charlie a poslední zastávka nedaleké muzeum terroru, kde Ondru a Tomáše natolik zaujala gestapácká zvěrstva, že jsme skoro nestihli dojet na autobusový nádraží. Tam ještě proběhla obvyklá hra, který je to správný nástupiště, ale bus jsme nakonec našli a kluci se vydali zpět do Prahy. Já se vrátil na byt do postýlky.