Das 9-Euro-Ticket-Fahrt
Den první, 19.8.2022
Odjezd (or we thought) na hrot většího rozsahu probíhal v 16:35 z Hlaváku. Hodinu a půl před odjezdem mne eště kluci vyhysterčili že už dou a musel sem jit volat vo co jako de. Honzovi prej nevoněla nějaká whisky a usoudil že sedmička Laphroaiga by ho uctila víc (a dokonce z něj udělala landlorda ale o tom až později). Sraz na hlaváku, nákup piváku na poklidnou cestu s místenkama až do Chebu proběhl v poklidu. Na Smíchově sme žertovali a spekulovali zda stihneme spoj do Marktdrewitzu na který máme pětiminutovou rezervu a špekulovali zda prokletí trati 171 stihneme najet když pofrčíme před Plzní.
Po tom se začly valit z lampiónu zpoždění a vypadalo to že dnes budeme přenocovat v psovi. 5, 15, 35, 60, 120 minut postupně jako dýky do duše našeho hrotu. Nutno podotknout že sme tto vše brali v danou chvíli s humorem, podpořeným o piváky který nám začaly rychle docházet. Sledovali sme všechny šotoušské kanály a verdikt byl že asi naše lokomotiva zkurvila troleje v tunelu mezi hlavákem a smíchovem a eště se jí povedlo se zkurvit sama. Po příjezdu servisního vozu na vedlejší kolej a příchodu několika oranžových pánů (pár jich dokonce bylo vyzbrojeny kufříky, patrně s nuklearními kódy kdyby bylo potřeba zamést stopy a glassnout nás i s lokomotivou) se Honza hrdinsky vydal do nějaký pekárny pro plzně kde na něj koukali skrz prsty a dali mu radši jen teplý.
Po dalších X minutách bylo oznámeno že to teda nejede a máme si jít stoupnout na jiný nástupiště a tam si počkat na pendolino co mělo vyrážet 2 hodiny po nás ale zdědilo po našem zkurvení kolejí dalšich asi 25 minut zpoždění. V narvaným vlaku sme začli spekulovat o budoucnosti protože nebylo vůbec jisté zda nás ubytují v našem -pro dnešek- cílovém městě Bayreuthu. Když jim Honza volal už po desátý a ze sluchátka se ozýval pouze obsazený tón, začali sme se smiřovat s tím že dnes hranice republiky nepřekročíme a přenocujem v Plzni a spojíme to s návštěvou pivovaru. Na 36. pokus ale řekli že teda ok ať přijedem že to je gucci. Plán tedy byl chytit v Chebu tágo a přesunou se do Marktdrewitzu a chytit poslední vlak. V tuto chvíli sme naň měli rezervu asi 40 minut a v klidu sme se tedy přesunuli do jídelního kupé na točené plzýnky a nějaké občerstvení. Do Chebu sme dojeli asi v 22:30 a tam si nás vzal do parády taxikářsky pimp který nás usadil do combi merglu.
Nejbližší Cela
Hezky si to drandíme a slyšíme, jak se řidič s dispečinkem domlouvá kdy by mohl mít další rito. Řiká, že tak 23:15 by mohl bejt zpátky, pokud nebudou na hranicích čekovat fízli. Zanedlouho projíždíme hraniční čáru a vpravo na krajnici stojí polizei auto, nejsou ale vylezlý venku. Po chvíli ale řidič "tak pánové, připravte si občanky" a předjíždí nás německý cajti s pasivne agresivním nápisem "bitte folgen". Odbočujeme někam na výpadovku a žmouláme v ruce občanky. Přichází jeden oink oink, svítí nám baterkou do xichtu a bere si občanky a jak na ně kouká tak řiká naše jména. To nám ovšem přijde vtipné, tak se chechtáme, načež to fízl nevydrží a několikrát se optá "what´s so funny?" a "do you smoke marihuana?" (čtěte se skopčáckým přízvukem). Všichni musíme dát ruce viditelně před sebe a jdou nás prohlížet. Jdu první na řadu i s taškou a batohem. Fízl čekuje všechny kapsičky a snaží se najít nějaký proband, u toho mi rozsype oříšky (zmrd). V jednu chvíli mi ukazuje nějaký drobek a ptá se mě jestli to je ona marihuana, řikám že ne, tak si k tomu čichá a uznává že to hůlo fakt není. Nenachází nakonec nic, protože mám bohatej skill jak s fízlem vyjebat (a taky u sebe nic nemám). Nakonec si jdu stoupnout před naše auto a berou na řadu další. Ukazuje se že moje jmenovité varování ohledně nožů nebylo vyslyšeno, ale nakonec žádný drámo a benga si u sebe nechávaj nůž jen po dobu prohlídky. Nakonec nás konečně zkontrolují všechny a vrací nám občanky. Má to ale háček, Mirkovu nemůžou nikde najít (kkti fakt), takže přichází další zdržení. To se ukazuje jako osudné když přijíždíme do Marktredwitzu, kde měl odjíždět vlak 23:13 a my tam v ten čas přijíždíme. Platím taxikářovi litr a dýško a běžíme na nástupiště, kde je ofc úplný hovno a vlak nikde. Vracíme se tedy k našemu taxikáři, kterýho nakonec využijeme pro odvoz do více než 50 km vzdáleného Bayreuthu. Řiká nám, že dlouho takovou prohlídku od fízlů neviděl a že sme to posrali tím jak jsme se smáli. Po těch trampotách co jsme ten den zažili to ale nešlo jinak. Venku chčije a v autě klimbáme a řikáme si, že to zakončíme v cíli jen jedním oslavným frťanem Jamesna.
Přespání v Bayreuthu
Po důkladném probingu od Bundespolizei se nám podařilo zhruba o půlnoci ubytovat v Jugenherberku Bayreuth. Tady bylo překvapivě živo, ve společný místnosti sedělo celkem dost lidí, co vypadali jako mladý ODSáci a lemtali nějaký německý piva. Nám se podařilo překonat menší krizi morálky, a po uvítacím panáku Jamesona na pokoji sme vyrazili trestat zbytek lahve mezi mladou (zatím ne zdviženou) pravici.
Tady sme nasadili poměrně šokující tempo a Jameson, podporován německým Spratkem a čipsama z automatu, zahučel asi za hodinku. Potom už sme akorát chvíli poseděli a šli chrupkat.
Den druhý, 20.8.2022
Bayreuth
Ráno sem se probudil překvapivě bez kocovinky, a když sme se všichni nějak pozvedali, vydali jsme se okoštovat snídani. Já jsem si dopořál jogurtík s musli, protože normálně nesnídám, ale Mirek do sebe pořád tlačil vejce (no homo). Ještě před odchodem Honza dostával nějakej probing na recepci (pravděpodobně chřestýšskej). Bohužel se nám nepodařilo zjistit jak moc chřestýšskej byl samotnej herberk.
V Bayreuthu sme prošli parčík se zeleným potůčkem a hromadou kachen, mírně historické centrum a nakonec skončili v obchodě Muller, kterej Mirek popisoval jako "DMko, ale širší na vobě strany". Po tom, co sme prošli nabídku Lega sme nakoupili nějaký ty limonádičky a vyrazili směr nádraží a vlak do Bambergu.
Bamberg
V Bambergu sme měli za cíl hospodu s uzeným pivem, který by mělo sloužit jako ideální podklad k Laphroaigu, kterej byl plánovanej na vodpoledne/večer. Hned z vlaku nás doprovázelo hejno vožralejch němčourů, který začali chcát hned na ulici před nádražím. Společně s touhle skupinkou sme dorazili před hospodu, kde sme vobjednali čtyři škopky na stojáka před vchodem. Všude bylo zkurvenejch turistů, ale pivo bylo překvapivě fresh. Pro nás, příležitostné fanoušky rašeliny (hlavně když se Řezňa utrhne v psovi) nebyla "nakouřenost" moc patrná.
Když sme popíjeli pívo, tak se jeden ze skupinky němčourů poměrně nenápadně (já sem to blití neviděl, jen koláč) poblil přímo na ulici, což byl ve dvě vodpoledne docela výkon. Naštěstí byl poblíž kanál, do kterýho to mohla obsluha z hospody celkem elegantně spláchnout konví. Po tomhle incidentu sme dostali hlad a vyrazili na náměstí, kde byly nějaký stánky s kebabáží/falafeláži. Po tom už sme vyrazili směr nádraží. Po cestě eště Honza s Tomášem koupili nějaký lahváče, který sme pili na nástupišti a pozdějc i ve vlaku. Na mě bylo to pivo docela heavy.
Norimberg
Vlak do Norimbergu byl celkem narvanej, takže jsme většinu cesty postávali nebo seděli na schůdku. Těsně před cílem se mi podařilo vycmrndat zbytky svýho Kulmbacheru do tašky a na podlahu vlaku, za to mě promptně vyhlásila vedle stojicí bavorská bába.
Na nádráží jsme přestoupili na ubahn a vydali se směrem k hotelu. Na recepci nikdo nebyl, ale karty jsme si vyzvedli díky v bavorsku populárními kódu 1111#. V pokoji nás zaujal koncept "taštičky" ve které se po zavěšení na dveře má objevit během úklidu objevit pamlsek. Náš test bohužel fungování tohoto systému nepotvrdil.
Program na pokoji obstaraly bombóny Haribo Gurken jejich lepivost převyšovala podlahu v roxy a žvejkání jednoho kusu byla práce na plný úvazek. Potom už se šlo na prvního panáka Laphroaiga. Peer pressure od zbytku expedice mě ještě donutil obětovat svoje osobní údaje v data collection operaci Laphroaigu za přislib vlastnictví 1 stopy čtvereční pozemku.
Po ochutnání Laphroaigu jsme vyrazili na průzkum města. První zástávka byla nazi rally grounds, kam jsme se dostali tramvají číslo 8. Nejdřív jsme si prohlídli nedokončenou kongresovou halu (nyní parkoviště) a poté prošli celým parkem až k Zeppelinfeld a hlavní tribuně (nyní závodní dráha). Cestou jsme se ještě stihli pohoršit nad pomníkem dekadence naší civilizace v podobě speciálního koše na pizza krabice. Na tribuně jsme dozunkli flašku a vydali se zpět do centra. Během čekání na tramvaj nás zabavil pavouk pletoucí pavučinu na sloupu tramvajový zastávky.
Tramvají jsme se dopravili k hlavnímu nádraží a rovnou nabíhali do Lidlu pro další občerstvení. Zde jsme s hrůzou zjistili, že ani po 80 letech z města zcela nezmizely stopy fašismu - regál s chlastem a pivsonama byl v sobotu večer zamčenej. Nastala panika, nicméně Tomáš went for the clutch a zeptal se holek s flaškou vína, kde jí koupili. Nasměrovaly nás do oblíbeného Müllera, kde na žádné totalitní praktiky nepřistoupili a my tak mohli zakoupit flašku Džegra. Následoval kebab a pak konzumace zakoupené lahvinky v parčíku u vody, kde jsme se museli usadit mezi kachny a jejich hovna. Do peřinek jsme se přesunuli nějak po půlnoci.
Den třetí, 21.8.2022
Ráno jsme po odchodu z pokoje zjistili, že ani ostatním hostům se v taštičce nic neobjevilo. Na nádraží jsme doplnili proviant a vyrazili na poslední úsek cesty dotovaný spolkovou vládou. Ve Schwandorfu jsme pak přestoupili na Západní expres, kterým jsme pokračovali do Prahy. Během jízdy nás ještě zabavily německá piva a pokusy o otevření a následně i rozebrání okna v kupé.
