Vídeň 2015

Den 1

Sešli sme se asi ve 12:15 na florenci, já si chtěl ještě rozměnit víc valut ale směnárna měla přestávku tak sem řek fuck it lets go frugal a šli sme k busu. Tam sme viděli Martina Svátka(von nás ne) a měli sme z toho docela srandy. Vzadu na pětce s náma seděl jen u kraje ňákej asiat takže místa bylo dost a mohli sme pohodlně kalit Four Roses. Tentokrát sem neměl Squeezer službu ale kluci se snažili abych neměl žížu a docela to tam padalo. Bohužel asi půl hodiny před zatáčkou do Vídně začli Ondra s Tomášem chtít chcát a nemohli pokračovat v kalení. V brně to ještě zpomalovaly jejich světelný křižovatky(kterejch maj míň nez je v Praze semaforů s přednostní pro tramvaje - poznámka dpp). Tomáš to bohužel 20 metrů před Brunn Hauptbahnhof vzdal a pak musel čekat v podhoubí autobusu než všichni vystoupěj. Po vychcaní sme si dali kebabáž v přestavěnym stánku a dostali věrnostní kartičku. Do Vídně sme už jen solidne chlastali a těšili se na věci budoucí

Akce pro mě začala někdy před šestou v pátek když sem přívítal čupčí expedici v metru u mě u baráku. Jako welcome drink sem dostal zbytek Four Roses v petce a přestože byl smooth as fuck tak mi dal docela zabrat. Cestou sme šli kolem Billy, kde bohužel neměli Tomášův legendární olivovej chleba (snad příště). Při příchodu domů sme na nic nečekali a jali se chlastat, já zbytek Four Roses, vostatní začali popíjet Xellent s matéčkem, který sem zakoupil dříve odpoledne. Musim říct že Xellent chutnala samotná dost vodkově ale s Club Maté to bylo hodně dobrý. Do toho jela klasika, typu LiR aftermovie, rychty a nějaký sranda videa (Klaus). Řešili sme kam nabíhat a jednu chvíli už byli všichni dost nahajpovaný na Praterdome (zvlášť když sem pustil https://www.youtube.com/watch?v=QvWE1UY-cxc) ani nevim, proč sme se pak nato vysrali (asi sme byli moc wasted - příště bych možná zvážil nechlastat po cestě :D). Nakonec sme vyrazili do osvědčenýho U3 Shopu na Westbahnhof pro trojku Sobi a nějaký limonádičky, a pak na tu betonovou blbost na Burggasse-Stadthalle. Už sme byli celkem v píčí a ani sme Sobi nedopili a vyrazili domů se zastávkou na kebab.

Den 2

Ráno sem musel do školy řešit mrdky ale ani sem neměl moc kocovinu, vrátil sem se po jedenáctý a v podstatě hned sme dropli houby. Já je jedinej rozkousal (dost hnus btw) a imho to byl důvod že to u mě kicklo první, za necelou půl hodinu to na mě lezlo. Podobnej nástup jako molly, lehce sem brněl. Na začátku sem začal v hroznym detailu vidět stíny a každou blbost na bíly zdi a měl sem docela výtlem z tý IKEA police. Když začal hrát Daft Punk - Contact tak se mi chtělo docela blít a měl sem celkem panic attack, nic moc začátek do toho prřišli první visuals viděl sem takový matice šestiúhelníků. Po Contactu sme vypli muziku a divili se tichu v tu chvíli to šlo v podstatě celý dopíčí, takže zbytek budu psát spíš takový pocity než údálosti a určitě to nebude chronolicky popořadě (čas byl kurva velkej problém). Chvílema sem měl fakt histerický výtlemy (pamatuju si když tomáš eště sober pouštěl Svartu), když sem zavřel voči tak sem viděl takový mega složitý 3D vobrazce (něco jako když máte nějakou lokaci ve hře ale nejsou v ní textury ale jen takový ty černobíly šachovnice, akorát že byly zeleno černý a fialovo černý) a který se různě točili a kroutili a do toho sem viděl nějaký lidský tváře. Když sem votevřel voči tak tomáš s ondrou měli rozházený vobličeje (tomáš třeba čtyry voči :D) a zdi se mega vlivny a vzduchem lítaly takový jakoby světelný šipky. Během peaku sem absolutně netušil co je realita, a musel sem se mega soustředit abych si vzpoměl co dělám a kde sem, když sem si na to vzpoměl tak mi přišlo, že bych se jakoby propad do nějakýho dalšího levelu a znova. (V těhle chvílích sem vykřikoval věci jako komplexy neplatěj, všechno znova, pánove já vůbec nevím která bije, a smál se jak retard, ale jinak to úplně příjemný nebylo) Pak mi chvíli přišlo, že mi čtyři sme jediný entity, který sou furt stejný ve všech těch levelech a my sme základ vesmíru (implying že ne #cupkyftw) a můžem si ho vytvořit jak chceme. Taky když sem se furt ptal ondry na čas, tak tam furt byly čtyřky #illuminati. V těchle chvíli sem si fakt přišel, že už trippim doslova celou věčnost vesmíru. V jednu chvíli sem si několikrát myslel, že je po tripu a pak to zas koplo znova. Potom, když sem ležel na zemi, tak mi příšlo, že celej vesmír mám v puse #nohomo a sem jakoby do něl celej rozprostřenej, to byly ty chvíle kdy sem vykřikoval něco vo ego death #dramaqueen. Pak už sem začal pomalu dojíždět ale furt sem byl celkem v pičí, akorát sem viděl, že slunce už je docela nízko tak že už se to asi blíží,ale vostatní furt docela polehávali. První pak příšel k sobě Tomáš a mega dlouho sme řikali, že čas je v píči ale už sem měl takovej pohodovej mellow dojezd a akorát čekal až se ondra a mirek vzapamtuje. Overwall, to nebylo špatný, některý chvíle nebyly nejpříjemnější ale bad trip rozhodně ne. Bylo to dost enlighting

V 11:45 dropujeme reichi čaj. Naštěstí to polykám vcelku #nohomo takže necítím moc tu hnusnou chuť. Nic se neděje, takže čekáme na kick. Honza se začíná válet na zemi s výtlemem a prej má už visuals. Já zatim stále nic, ale Mirek a Ondra prej už taky začínaj startovat. Chvíli si řikám že to nic moc nedělá že mám asi rozbitej kus, zatímco ostatní už bzučeli. Tak tam postávám a najednou moji pozornost upoutává pruhatý tričko na židli, je to dost prdel se na to koukat, jak se to různě vlní a pod tim obrazce. Jinak nic kolem, jedině barevná mapa Die Welt na zdi, tam ty barvičky docela bouncujou. Je to takový styčný bod když jsem v průběhu chtěl vědět jak moc to jede. Hudba jje už dávno vypnutá, páč nás srala, ale ještě se nějak pouští svarta (je zde jistá analogie s Honzou na zemi, skok přes okraj garáže a skok přes okraj reality. "Honzo je ti něco?" "Je mu hodně vole") Po nějaký čas mě zase baví pozorovat kovové šasi notebooku na stole, ale posléze se odebírám do peřinek. To proto že stát mi přijde jako moc obtěžující, ale připadá mi taky podivné že kolem mě všichní jen leží a nic nedělaj. Je to docela chill as phuck, pokoj bez stropu je sranda. Mám teda pocit že realita (a to zajímavé) je jen když zavřu oči, takže se zavrtávám pod duchnu a tam si zůstávám. Ze začátku jen takové zeleno-černé obrazce, jak psal výše Honza, ale posléze to nabírá na obrátkách a je to dost hustý. Různě se to tak otáčí a jezdí nahoru a dolu, sranda. Někdy potom jdu i chcát, tato primitivní činnost vrací člověka trochu do reality (té bez hub). Je mi nějak ziminka takže si beru mikinu a zase zalejzám do postele. Honza občas vykřikuje že mu to už dojíždí, tak ho okřiknem že jako fakt ne ať si nemyslí. Opakuje se to několikrát. Po uplynutí asi dvou hodin začínáme řešit čas, vim to páč čekujem hodinky a je něco před druhou. Visuals byly ten nejmenší problém. Řeší se taky závažná a složitá matematická úloha kolik je 12+6 (tedy kdy přistaneme). Čas začíná být docela problém, nějak se vytrácí minulost a budoucnost. Koncepty neplatí. Vim že jsme ve Vídni (ale co je to Víděň bych asi dohromady nedal), že trippim, ale předchozí život moc nechápu, nějaká škola a tak. Jen vim že to prej někdy skončí. Chvílemi mám pocit že vesmír a celá realita je jen ten pokoj a všechno co bylo předtim jsme si jen nějak vymysleli. Jako moc nechápu věci kolem a souvislosti ničeho. Když už se začínám chytat, tak to nějak zapomenu a všechno znova. Samozřejmě na tato témata tam probíhá debata (jakžtakž). Nějak se přesouvám na karimámu na zem, welt na zdi ještě docela jede. Všechno na co člověk zaostří pohled jakoby občas zabrnělo. Začínám přicházet docela k sobě, největší návrat na zem je pro mě když se Honza zeptá Ondry na jeho novej noťas, to už se začínám chytat. Odtud už to je to smooth landing, k sobě přichází i ostatní a za nějakou hoďku už jsme fresh. Teda ne moc, jdem se akorát hrozně nažrat nějakejma burgrama, pak už párty neni, akorát superdlouhá chrupka. Celkově zajímavá zkušenost, ale jako chlast je chlast. Tady to popnete a už to moc zastavit nejde #rideneverends

Já sem si bohužel kousnul do drobku a bylo to pěkně hnusný. No každopádně tak dvacet minut po dropu sem se rozhod ze hodím bobo teď než riskovat při tripu. Při sraní už sem byl trošku lightheaded a slyšel sem už Honzovo výtlemy. Po návratu už to skoro jistě začlo najíždět, hrozný výtlemy z Honzovo hlášek a trošku pulzující okraje věcí, dejchání zdí a takový živější barvy. To už Honza byl slušně v hovnech a já do nich taky začínal nabíhat. Ani nevím jak ale postupně sem si začínal polehávat na gaučíku až sem úplně ležel. Vím  že nademnou byl Tomáš a čuměl na tričko a pak sem mel docela blackout. Vím jen že sem se hrozně válel na gauči a nechal se prolítavat tripem. Mám z toho většinou jen nějáký chvilkový okamžiky, jako pohled na lahve vystavený na poličce, takový prolítávání geometrií, hrozná nechápačka kde sme a co děláme a proč sme tak v píči.Chvílema to bylo docela intense ale žádnej bad trip. Vím že sem se parkrát pta honzy jestli už dojel, křičel všechno znova a to je tak celý co sem se zmoh. Jednou sem šel pissit, to bylo dost náročný vymyslet. Ten dojezd byl asi nejlepší, furt nechápačka co se děje ale postupně sem začínal věci chápat, sem si přičel jak kdyby se člověk probouzel ze sna ale ne jako probudit se ale že prostě ten sen plynule přejde v realitu. Jako sranda no, s vodstupem určitě thumbs up a těšim se na další vopičárny.

První příznaky, že je něco jinak sem začal pociťovat poměrně pozdě, v tu chvílí byl už honza dost v píčí a mirek taky začínal fičet. Nejdřív se mi začla jakoby vlnit taková zelená deka, ale ten rozjezd mi prisel fakt pomalej. V první části tripu sem spis jen tak seděl a přemejšlel, všechno bylo celkem v pohodě, nebyly ani moc visuals. Dokonce sem projížděl twitter. Pak to ale začlo mít poměrně rychlej spád a věci se začli docela rozpadat. To bylo v někdy po tom co sme řešili to 12 + 6. Vim že sme se furt dohadovali jak dlouho už tripíme a já přemejšlel jak poznáme, že to už skončilo, protože v jednu chvílí už sem nevěřil vůbec ničemu. Někdy v tuhle chvíli pustil tomáš stopky a když sem je pak po půlstoletí čekoval (což byl docela problém, protože se všechno hystericky vlnilo), zjistil sem, že uběhlo 20 minut. Problémy mi dělal taky honzův počítač, z kterýho sem chápal akorát hodiny dole v rohu a zbytek byl největší clusterfuck. Vobčas sem měl momenty, kdy sem si byl stoprocentně jistej, že to už skončilo, jen abych vo minutu pozdějc zjistil, že fakt ne. Někdy potom sem si řek, že si akorát lehnu a budu chillit a počkám na nějakej comedown. Na začátku u toho byly docela husty closed eye visuals, ale postupem času sem si zvykal a věci do sebe začínali zas zapadat. Na celym tripu byl ten comedown asi nejlepší, ale hustý to bylo celkově. Vim, že mě třeba docela rozesíraly brejle a nebyl sem moc schopnej rozlišit, jesli je mám nasazený nebo ne. Když sme vyrazili na burger tak už bylo všechno normální, jen semtam se eště vlnil text na mobilu.

Co sme řvali když sme měli výtlem:

Ve visuals to nebylo

Kolik je hodin? to je moc dobrá votázka

Trippin Hitler Balls

Eště že sme nešli ven

Všechno znova

Na to bych moh koukat celej den - a vlastně proč ne

Víc zhulenej? To byl asi hodně dank kush

a spousta dalších