Chata 2013
Výjezdní schůze kvartálních alkoholiků v posázaví v červnu 2013. Vše začalo v úterý odpoledne na Petřinách. Na nic jsme nečekali a hned vyrazili Mirkovou fábií do Makra obstarat potřebné zásoby tekutého proviantu. Velkoobchodní nabídka Makra nás však zcela neuspokojila, a proto jsme ještě závitali do Lavinu, kde jsme se vyzbrojili dalšími třemi destiláty včetně tabákového rumu, jehož koupi nám doporučil tajemný cizinec přímo v prodejně. Vstříc sázavským hvozdům jsme tedy vyrazili s celkovým objemem 6,8 litru trvdého alkoholu, navíc jsme do výbavy přidali i Tu Zelenou.
Cesta probíhala v klidu, jediné spestření nastalo, když si Tomáš potřisníl kalhoty červeným sosem.
Po příjezdu na místo nám táta ukázal jak splachovat hajzl (což stejně nefungovalo) a zanechal nás napospas našemu osudu a devití flaškám chlastu. Nezaháleli jsme a hned se pustili do flašky vodky Kalasnikov, následovanou brkáží, Seagramem a projekcí nejméně strašidelného snímku v historii kinematografie - Kruhu. Ještě před večerkou Mirek připravil burakový máslo s weedem.
Druhý den ráno Tomáš předvedl své kulinářské umění a udělal omelety. Poté jsme pokračovali přípravou a následně i konzumací toastů s trávou. Ta byla přerušena v okamžiku, kdy nás náš táta poctil svojí nečekanou návštěvou při návratu z Brna do Prahy. Odpoledne jsme se šli podívat k jezu, kde jsme marně čekali na utonutí některého člena projíždějící vodácké výpravy. Zbytek výletu jsme obdivovali zázraky železničního stavitelství ze začátku dvacatého století v podobě dvou mostů a jednoho tunelu (protože všichni držkovali, že se jim to nechce vobcházet). Odpoledne jsme zakončili gravity bongem. Večer pak probíhalo promitání Pineapple Expressu, grilování, konzumace Absolutky a výše zmíněného rumu, který se ukázal jako nečekaně lahodný.
Třetí den ráno jsem dojel do vsi pro vejce, které jsme potom použili při přípravě špaget. Tou dobou se také objevily první zprávy o policejním zátahu ve vládních kruzích a my každou chvílí čekali příchod zkoksovanýho Nečase s deaglem. Odpoledne jsme sebrali vzduchovku, všechny kuličkárny co jsme našli, flašku tatranskýho čaje a sobieski a vyrazili do lesa vykonat hromadnou popravu plechovek bráníku, během které Mirek vyhrál krále střelců. Prolitá krev světlého výčepního piva zřejmě rozlobila lesní duchy, kteří svou magií dočasně vyřadili nabijení vzduchovky, jinak si nelze záhadnou poruchu vysvětlit. Obsah flašek ubýval až nečekaně rychle a nepřímo úměrně s ním rostl počet zásahů do vlastích řad. Od vážnějšího úrazu nás zřejmě zachránilo to, že jsme vystříleli všechny diabolky. Nutno zmínit i Ondrův odvážný sprint na chatu a zpět pro minerálku, který nás zachránil před dehydratací. Pří návratu na chatu nás navíc napadl dav krvelačných zombíí a jen hrdinné nasazení všech členů komanda nás zachránilo před osudem horším než smrt. Po návratu na chatu jsme válečné šrámy lečili Jamesonem a Sambucou a naše bojové úspěchy oslavovali zpěvem písní jako Good Night White Pride nebo House of the Rising Sun. Opět došlo i na grilovaní (díky Štěpánovu umu se sekerou), při kterém se nám podařilo vyprodukovat víc popela než erupce sopky Eyjafjallajökull.
V pátek dopoledne jsme strávili snahou rekonstruovat události poslední noci. Pak už jsme jen pohrabali všechen bordel, já dal dvě brány na shotgun a vydali se zpět ku Praze.
