Chata 2022 pt2

Den první

Druhej vejlet na chatu v roce 2022 se uskutečnil v závěru sezóny, 21. 10. Jako program měly sloužit především houby, který dostal Tomáš vod bratra k narozeninám, a ke kterejm sme se vodhodlali po sedmi letech a na který sme tentokrát zlákali i Štěpána. Vyrazili jsme v pátek někdy po pátý, ještě jsme u nás naložili volant a už jsme si to drandili směr Pražský okruh, aniž bysme věděli, co nás ještě ten večír čeká.

Někde na vokruhu se nám totiž začalo srát auto. Nejdřív jen random křičelo, že se přehřívá, ale pak se začal i vypínat motor (na plán E naštěstí nedošlo). Když nám to zastavilo i ve zůžení na dálnici, došlo nám, že v tomhle autě tam nedojedem a museli sme vyrazit zpátky k Mirkovi domů zkusit Štepánovo. Vrátit se byl docela voříšek, ještě jsme museli párkrát zastavit a čekat, až auto vychladne. Při zastávce v Průhonicích sme dokonce šéfíkovsky čuměli do motoru, ale na nic sme nepřišli. Na další zastávce sme dali mekáč a Štěpán mezitím vyrazil Uberem pro svoje auto. My sme s Mirkem dojeli k němu, takže sme se asi po třech hodinách posunuli tak vo dva kilometry.

Když Štěpán dojel s autem, byla cesta už celkem smooth, akorát při příjezdu na chatu zjistil, že mu nejde řadit zpátečka. Nicméně sme byli celkem natěšený na nějaký chlastání a taky dost zmrzlý z cesty (hlavně já), takže sme šli dát štamprličku na přivítanou. To bylo asi kolem desátý. Ještě by se hodilo zmínit, že zatím sme byli v sestavě bez Tomáše, kterej měl dorazit až v sobotu. Houby sme ale měli.

Honza nás tradičně neuvítal, protože spal. Když sme ho vzbudili, tvářil se celkem překvapeně, že se bude dneska ještě chlastat. Slíbil ale, že se rozkalí. Začli sme cucat borůvkovej Tanqueray , kterej byl nepřekvapivě lahodnej. Jelikož tam byl Štěpán, tak sme dali i brko, při kterym tradičně každej kašlal jak kretén. Po chvíli (kolem půlnoci) sme ale začali mít roupy a někdo nadhodil, že bysme mohli ty houby testnout už dneska. Rozhodli sme se teda pro lehký testovací kolo, kolem 0.5 g. Houby sme žrali suchý tak jak byly, což bylo dost nechutný. Já jsem začal po chvíli cejtit nějakej body high, což nás vyprovokovalo k tomu, abysme každej ještě menší houbičku slupli.

Potom byl celkem dobrej trip, žádný rozpady osobnosti, akorát sme řešili sraní a reverzní sraní a smáli se u toho. Já už byl z toho smíchu docela rozbolavělej, a jak sem byl trochu nemocnej, zalez sem si v obejváku pod pár deček. To bylo celkem comfy a dokonce sem rýmičku do druhýho dne docela vyležel. Ačkoliv sme měli dlouhej den, šli sme spát nějak po třetí. To už trip docela dojížděl, ale celkově comfy.